Jane On The Move

Občas se mi nechce psát, jindy zase chce, ale ne moc otevřeně. Je to potíž. Pracuju, vídám se s prima lidmi, trávím čas s Honzou, ochutnávám dobrá jídla a plánuju, plánuju a plánuju. Vůbec nevím, co se bude dít v létě, všechno je až pozoruhodně otevřené a v podstatě visící na vlásku. Nevím, jestli budu mít volno, nebo ne. Nechám se životem překvapit. V současné době se snažím plnit to, co jsem si předsevzala zpočátku letošního roku, a to jednak udržovat kontakt s lidma, které mám ráda. Snažím se se všemi udržet kontakt alespoň nějakým způsobem (sem tam e-mail, regulérní pošta apod.). Dále pracuju na další věci, kterou chci odbourat, a to zbytečné okecávání dárků, které obdržíte. Určitě to zná každý a kdo to nedělá, je můj vzor. Jinak věřím, že to už všichni zažili. Někdo vám něco koupí (je jedno, jestli jen tak nebo k něčemu) a vy říkáte “Jejda, to jsi neměl/a!” a další podobná slovní spojení. Ale proč? Ten člověk  vám tu věc pořídil a CHCE vám ji darovat, ať už z jakéhokoliv důvodu, tak prostě poděkujme a nechme to být. Mám dojem, že je tohle hodně česká vlastnost (zvyk), v zahraničí se prostě poděkuje a hotovo. Minulý týden jsem měla dvakrát možnost si to vyzkoušet. Poprvé, když jsem za něco pěkného, co jsem udělala jen tak, obdržela dort z mé milované cukrárny. A selhala jsem. “To jsi neměla, to si nech, prosím Tě proč mi to kupuješ…” Fail. Podruhé, když jsem dostala zcela nerozumný dárek, který měl být tak maximálně čokoládou. A tam jsem byla zcela nadšená a původně jsem sice chtěla napsat SMS ve smyslu “Ty jsi se zbláznila!”, nebylo mi to ale z důvodu odumřelého telefonu umožněno. Večer jsem to už zvládla s grácií a srdečně poděkovala. Celý den jsem v obou případech měla radost a úplně prosluněný den. Hodlám se takhle chovat i nadále. Držte mi pěsti. 

Včera jsme si dali výborné víno, co jsem dostala od bráchy k narozeninám a já šla lehce přiopilá spát už v deset a bylo to strašně fajn. Teď mě čeká extrémní víkend, tak snad bude fajn počasí, aby to stálo za to. Jo a ochutnala jsem tatarák a chutná mi. A pořád mě svědí oči a mám rýmu, tak jsem možná na stará kolena dostala nějakou tu alergii. 

Grilování, bublinky, sluníčko, roztomilé děti, pohoda. Sraz po letech se skutečně vydařil. (Odvážil se pouze jeden mužský, tak byl hned využit jako mistr grilu.)

^^ Paní hostitelka. (Takhle nevypadám ani dnes, natož po dvou dětech…)

^^ Grilovala se krkovička, kuřecí, zelenina, hermelín i žebírka. Mňam.

^^ Pracovní název fotky zní: na co potřebujete psa, když máte děti, které si na kostičkách pochutnají stejně tak dobře, ne-li ještě lépe?

^^ Domácí mega-medovník.

^^ Tuhle fotku miluju. <3

^^ Spokojená matka = spokojené dítě.

Minulý týden jsme s kamarádkou zorganizovaly takovou malou rozlučkovou party pro naši kamarádku, která se vracela zpět do Polska. Vzaly jsme ji do James Dean baru, protože víme, že se jí tam líbí. A navíc tam pracuje někdo mému srdci blízký. Daly jsme si pár koktejlů a akce se celkově vydařila mnohonásobně nadplán. Domů jsem se doklopýtala po čtvrté ranní. Bolely mě nohy jak blázen, děkovala jsem vyšším silám, že jsem si přece jen nakonec nevzala podpatky. Po několika koktejlech jsme se vydaly do spodní části určené k tanci a dalším aktivitám. Dlouho jsem takhle nikde nebyla a v podstatě to byla první pořádná pařba po tom, co jsem se přestěhovala do Prahy. Miluji tyhle věci, protože člověk pak kouká kolem sebe a nestačí se divit, co všechno vidí. Je to pro mě vždy taková sociologická sonda do společnosti lidí okolo mého věku.  Každopádně, jak jsem ostatně psala už dříve, James Dean můžu vřele doporučit, ať už jdete na večeři v americkém stylu, pár drinků, nebo protančit celou noc.

A děkuji mému nejdražšímu spolubydlícímu, protože jsem si zapomněla vzít klíče, a to si to asi dokážete představit.

Brýle objednány, i když nakonec jiné než jsem původně chtěla. (Pozn. Nakonec jsem si ty brýle objednala úplně špatně, a to na blízko než na dálku! Jsem to ale šikovná!)

Vlasy (znatelně) zkráceny, asi o kilo lehčí hlava.

Zubařka navštívena, pokračování za týden.

Bohe(my)a Lounge & Grill Bar na střeše Tesca na Národní zdolán. Burgery byly výtečné, domácí ledový čaj mě zklamal. 

Foťák (zcela neplánovaně) objednán. Můj přítel mě soustavně podporuje v utrácení, hrůza!

Už jsem vám říkala, že moje kamarádka chodila do třídy s Tomášem Klusem a kolegyně z práce zase se Štěpánem Škochem z Chinasek? Prima.

Nové Prcičky byly zcela prcičkovské, nic extrémního se nekonalo. Ale bylo fajn na chvíli zcela vypnout. 

^^ Klokan

^^ Momentka z našich procházek.

Vůbec nic jinak nestíhám, pořád jen samá práce. Už se těším na víkend!

Myšlenka Mixit je mi známa již delší dobu, jen jsem se stále nedostala k tomu si pravdu namíchat své vlastní zobání/kaši/ovoce a tak jsem byla ráda, že mě k tomu Martin z Mixitu popostrčil dárkovým poukazem, který jsem nejen využila, ale rozhodla jsem se objednat i něco víc pro svého drahého (když už objednáváme, že?). 

O co se v podstatě jedná? Na stránkách www.mixit.cz si vyberete svůj cereální základ směsi, kterou si můžete libovolně namíchat se spoustou ostatních přísad, které vás jen napadnou. Základ můžete zvolit cereálie, ovesnou kaši, corn flakes…zkrátka téměř cokoli vás napadne. V dalším kroku si můžete přidat sušené ovoce, kterého je velký výběr. Jednoduše si naklikáte, kolik čeho chcete a můžete jít dál. Pokud nechcete žádné ovoce, jednoduše se přemístíte rovnou do kategorie ořechů. Při přidávání dalších a dalších ingrediencí se vám vpravo v tubusu ukazují přesné energetické hodnoty vámi vytvářené směsi, stejně tak celková cena a váha. V posledním kroku si můžete svoji směs ozvláštnit třeba haribo medvídky, lentilkami nebo třeba třtinovým cukrem. Výběr je opět rozmanitý. Nakonec si můžete svoji vytvořenou směs pojmenovat a vybrat si tubus, kde bude vaše dobrota uchována. 

Svoje směsi si nemusíte míchat samovolně, ale můžete si vybrat jednu z lahodných již namíchaných směsí. Nebo je možnost si objednat jen ovoce, což se mi osobně nějak podařilo, i když vím, že by to jít mělo. Doporučila bych Mixitu trošku intuitivnější ovládání v tomto případě. Jinak není se stránkou žádný problém, vše je logické, postupné, snadno pochopitelné.

Poštovné je pouhých 49,- Kč, při odběru šesti a více tubusů je zdarma. Nabízí i osobní odběr v Praze 2, takže dodání je myslím bez problémů. Stejně tak způsob platby. 

Přiznám se, že jsem fanda této myšlenky, směsi, které jsem vybrala já, jsou výborné, tak určitě objednám zase. Až tedy na ovesnou kaši, které ale nejsem fanda ani obyčejně, přesto jsem si ji objednala věřící v mixití zázrak. Ale jinak jsem zvolila základ Slunce v duši pro mě a Čokokulky Obamovy pro Honzu. Oba jsme spokojeni.

Příště také zkuste být trošku kreativní a zvolte tuto chutnější cestu. A věřte mi, že vás tubus na první pohled překvapí svojí velikostí. I když si logicky řeknete, že má 27cm na výšku, tak stejně budete koukat!

Více informací na Mixit.cz. Pokud se vám myšlenka líbí, mrkněte na Facebook. Osobně jsem tam taky byla fanynkou nápadu dříve než jsem se skutečně rozhoupala k samotnému objednání.

Minulý víkend byl úžasný, maximálně pohodový a zkrátka mi bylo zase sedmnáct. <3 Jela jsem domů, po cestě jsem z vlaku viděla po louce chodit srnky a bylo to strašně miloučké. Doma jsem nebyla dlouho a i když jsem se samozřejmě nejvíc těšila na toho, kterej z toho ještě vůbec nemá rozum, tak jsem nadšeně viděla všechny! Byla jsem na několika procházkách, na první letošní točené zmrzlině, na fajnové večeři, na procházce se psem, na výborné grilované rybičce (už se těším, až bude to pravé letní počasí, budou teplé večery a budeme moct grilovat až do tmy) a pak jsem klasicky spěchala na vlak s několika taškami za lehkého deště. Je neuvěřitelné, jak je snadné se vrátit o několik let zpátky, nic neřešit a užívat si toho. Courání jen tak a trávení času s lidmi, které máte rádi, je stejně nejlepší aktivita. Jen kdyby ten čas tak strašně neutíkal.

Ty dva květnové svátky byly opravdu darem, navíc vyšlo tak skvělé počasí, že vybízelo vyloženě k aktivitám venku, a to například k piknikům. Respektive hlavně ten první svátek, aneb první máj. Byla jsem políbena pod třešní, tak neuschnu. Ale kdyby jenom to. Měla jsem to štěstí, že se mi poštěstilo piknikovat s Verčou a následně i s Honzou, a to pěkně po francouzsku se skleněnýma skleničkama apod. Bylo to strašně prima! První piknik proběhl v sadech a druhý zase kousek dál, ale oba měly svoje kouzlo.

Druhý svátek byl ve znamení dobrého oběda, kdy jsme byli na klokanovi. Byla to moje první zkušenost s klokaním masem a i když bylo vcelku dobré, tak se svým způsobem stydím, že jsem do toho šla. Jsou to přece tak krásná zvířátka. Ale na druhou stranu se dějí horší věci si říkám, že jo. A potom jsme se procházeli Prahou, v klidu, žádný spěch. Potkali jsme tři kamarády. Já osobně miluji, když ve městě narazíte na přátele, aniž byste to čekali. Dva z nich se stěhují přímo na Václavák do nějakého krásného, starého bytu s terasou a brzy jsme pozvaní na kolaudační posezení. Upřímně se nemůžu dočkat, tento styl bytů miluji! Den jsme zakončili výbornými zákusky ve Světozoru a filmem Obhájce, který jsem zmiňovala včera. Je strašně důležité udělat si tyhle relaxační dny, kdy člověk nikam nespěchá a nic nemusí. Myslete na to. 

Jo a před oběma svátky jsem pracovala a přiznám se, že mi zcela vyhovovalo jezdit do práce jen s turisty. Bylo to prima, všude byl dostatek místa a tak. Škoda, že to takhle nejde zařídit každý den. A ještě větší škoda je ta, že ty volné dny tak rychle utekly.

Viděla jsem naprosto skvělý film - Obhájce (The Lincoln Layer). Je to jeden z těch filmů, kdy se plně ponoříte do děje, nevnímáte nic jiného a zcela oddaně fandíte hlavnímu hrdinovi/spravedlnosti. Rozhodně doporučuji a zapisuji si na svůj imaginární seznam nejlepších filmů, co jsem viděla. Hledám svůj druhý iPod a ne a ne ho najít. Rozhodla jsem se dát do pořádku vše, co mi chybí, nebo je špatně. Stejně tak si musím nějak zorganizovat život. Takže jsem podepsala novou pracovní smlouvu, byla jsem u zubařky, nechala jsem se ostříhat (úleva!), koketuji s novými brýlemi. Potřebuji uspořádat fotky. V neděli se jde na maraton a do kina. Poslední dobou mi vadila ta vedra, ale teď mi chybí všechny ty úžasné pikniky. V sobotu budeme zase snídat na farmářských trzích. Těším se. A jsem vážně ráda, že je zítra už pátek!

Tak jsem se konečně dostala k filmu My Week With Marilyn. Čekala jsem od něj mnoho, ale i tak si myslím, že předčil moje očekávání, i když zcela jiným způsobem. Rozhodně bych jej všem doporučila. Je to jeden z filmů, který si musí každý tak nějak prožít. Doporučuji si nalít sklenku vína a pustit se do sledování. FiIm je opravdu výjimečný a Michelle Williams je skvělá. (A stejně si neodpustím poznámku “Kde jsou ty časy Dawsonova světa”).

Zdroj obrázku: Google